HORNÍ SEDLO - OBRVÉGRY 2021

ZIMIÁDA      18.-24.7.2021

 

hlavní vedoucí: Lenka a Jarda Tichý

vedoucí: David Bradáč, Matěj Dvořák, Maky Hatašová, Madla Skočdopolová, Martin Šplíchal

 

členové: 

Afrika: David Bradáč, Terka Hatzelová, Štěpa Pražák Terka Tichá

Evropa: Matěj Dvořák, Luky Trávníček, Jonáš Trejtnar, Jája Tichý, Tomík Tichý

Amerika: Maky Hatašová, Majda Hatašová, Maty Veselý, Bětka Farská

Asie: Martin Šplíchal, Šimon Pražák, Mája Brabcová, Viki Tichá

Austrálie: Madla Skočdopolová, Terka Veselá, Adam Kohout, Eli Trávníčková, Štěpánka Trávníčková

 

 

Deník pro Vás píše Matěj 

 

Neděle 18.7.

Sešli jsme se okolo 15. hodiny, hned po příjezdu jsme všichni povinně obdivovali Lenčinu výstavku, následovalo klasicky ubytování a seznámení s programem. Poté jsme si zahráli tradiční rozřazovací hru, které spočívá v házení dvěma kostkami. Celkově jsme byli rozděleni do 5 týmů podle kontinentů: Evropa, Austrálie, Asie, Amerika, Afrika. Každému z týmů byla přiřazena jedna barva. Následně byly vybrány týmové pokřiky, hymny a vlajky, v těsném závěsu jsme oblékli tradiční kroje (šála, rukavice a čepice, a šátky v barvě týmu) a následoval běh na lyžích. Ano slyšíte správně, běh na lyžích beze sněhu a uprostřed parného léta. Soutěže se zúčastnili postupně od těch nejmenších až po ty plně vzrostlé. S rostoucím věkem pochopitelně rostla i soutěživost, a tak vznikaly komické i poněkud nebezpečné situace. Dechberoucím a sebevražedně vypadajícím pádům se tak v soutěžním zápalu nikdo nevyhnul. A tak po celkem 2hodinovém závodění byly rozděleny svíčky k udržování týmových ohňů. K všeobecné radosti byly k večeři připraveny párky a špekáčky. Nakonec nám ještě zahráli u ohně naši tři kytaristi: Martin, Tomáš a Šimon. Ke konci plně nabitého dne už nás čekala ještě jedna poslední hra, a to tipovací soutěž o Olympijských hrách z dob tak dávných, že je ani naši praprarodiče nepamatují. A poté už konečně pohádka na dobrou noc v provedení nikoho jiného než Madly. Následně ještě nějací obětaví jedinci zkontrolovali svíčky a poté už jsme všichni zalehli, hlavu plnou zážitků a očekávání.

 

Pondělí 19.7.

Druhého dne ráno našeho tábora je budíček až v 8:00, někteří jedinci jsou už vzhůru mnohem dříve a ujali se kontroly svíček svých týmů. Ale běda svíčky modrých, červených a černých vlivem lenosti členů vstávat zhasly. Tato chyba bude stát týmy cenné body (mince). Následuje tradiční běh koleček a snídaně. Bohužel nám dnes nepřeje počasí a tak se dopoledne odehrává v chatě. Po dalším kole tipování, je slavnostně zahájena hra v níž je cílem 3 upírů „vyvraždit“ všechny ostatní. Poté nás ještě před obědem čeká druhá olympijská disciplína a to curling. Ten je pro naše podmínky adaptován mokrou plachtou a balónky s vodou, týmy hrají každý s každým a tak po deseti zápasech čeká ještě rozstřel o svíčky, které zde znamenají rozdíl mezi životem a smrtí. Následuje výborný oběd dle objednávky a poté zasloužený polední klid, během nějž už se objevují první „zavraždění“. Po konci poledního klidu jsme rozděleni na tři skupiny a vyrážíme na kola. První, s nejlepšíma ve vedení: Martin, David a v neposlední řadě Matěj, si vychutnala nádhernou cestu terénem a ujela cca 12 km a obětavě natrhala borůvky pro všechny na koláč. Nejvíce ujela skupina nejmladších účastníků, kteří zvládli Lemberk a 18 kilometrů. Po návratu z tripu jsme se vrhli na tousty se šunkou, sýrem, salámem a kečupem podle chuti, které nestíhal nikdo smažit. Jakmile se všichni dosyta nadlábly následovala další tipovačka a poté už volný program, který velká část především těch starších využila na pingpong. S přibývající tmou se čím dál více účastníků odvažovalo využít ke hře netradiční prostředky, takže za chvíli se se to hemžilo botami, kamením apod. Následovala už jen hygiena a usínání v doprovodu čubičky Kvídy.

 

Úterý 20.7.

Dnes ráno vstávali někteří obětaví jedinci dříve, aby mohli vyrazit do skal dříve a vše připravit pro ostatní, mezi tyto hrdiny patří: Jarda, Martin, Market a Matěj. Naše skupina se vydala lézt na skálu jménem Smrtka, kde bylo nataženo 7 cest. Po dvou hodinách příprav, tak dorazil zbytek skupiny a začali jsme lézt. V tuto chvíli jsme už téměř všichni vzali na zřetel, že jediný přeživší upířího útoku je Martin. Naši tři upíři byli: Terka H., Štěpán a Maty.  Následovaly tři hodiny vydatného lezení, tedy alespoň v nějakých případech. Tři hodiny je opravdu dost času, a tak se nakonec dostalo na všechny. Poté co si všichni přítomní do sytosti zalezli, jsme se po skupinkách vypravili na oběd. Po vydatném a vynikajícím obědě následoval polední klid a po něm v těsném závěsu odpolední program. Dnes bylo na výběr mezi koly a stopovanou. Naše skupina se vydala na kola, měli jsme na plánu cca 11 km a 2 hodiny času nic, co by se nedalo zvládnout. Jenže ouha nejmenovanému účastníkovi se téměř rozložilo zadní kolo a tak se výlet protáhl o 45 minut. Po příjezdu jsme se tak tak stihli najíst a už začínala 3 olympijská disciplína: závody bobů!! Ano, slyšíte správně, Jarda sestrojil ve volném čase bob pro 4 lidi a bylo nutno s ním objet kolečko cca 300 m. Na této docela krátké trati se povedlo leckterým týmům takřka přejet své závodníky, sjet z cesty apod.  Celou disciplínu konečně vyhrál někdo jiný než žlutí, a tak se zlato dostalo do Evropy. Následovala už jen další tipovací hra, ve které se opět dařilo modrým a tímto završili svůj nejúspěšnější den. V moment, kdy píšu tento zápis do deníku už všichni hluboce spí a sní o dalších zážitcích.

 

Středa 21.7.

Dnešní ráno bylo díky bohu odpočinkové, a tak jsme mohli vstávat o něco později. Následovalo běhání koleček a zahájení další vedlejší hry: kolíčky. V této kratochvíli jde v zásadě o to ukrást podepsané a na svých majitelích připnuté kolíčky, pochopitelně vítězí ten, kdo jich bude mít nejvíce. A tak se během čekání strhují odvážné pokusy, ale místy i bitky s cílem ukořistit cizí kolíčky. (Celou soutěž vyhrál Luky s celkem 10 kolíčky). Za chvíli jsme už vyráželi na naši 4. olympijskou disciplínu o svíčky, tentokrát biatlon v lese na jehličí. Vzhledem k rostoucí soutěživosti rostl i počet zajímavých situací. A tak se nám během pěti štafet naskytl bezpočet pádů, karambolů a místy i sebevražedná soutěživost. Celá tato šaráda trvala hodinu, ale na konci mohl zvítězit jen jeden, a to překvapivě Afrika, která doposud žádnou zlatou medaili nevyhrála. Následoval oběd a poté opět volitelné aktivity. Tentokrát si účastníci Zimiády volili mezi bouldrováním v oblasti Havran a aktivitami v blízkosti chaty. U chaty se běhal azimuťák a rozehrál se ping-pongový turnaj. Lezecká komorní výprava čítající jen 8 členů (Matěj, Luky, Terka V., Šimon, Adam, Eliška Maja a Viki) tak strávila více jak 2 hodiny na úžasných bouldrech v překrásné krajině. Následovala cesta zpátky a poté už večeře: tortily s libovolnou náplní. Poté už jen další tipovačka, tentokrát jsme museli psát přímo roky, kdy se daný údaj udál. Vítězili zelení, a to s až přílišným štěstím!? V momentě, kdy píšu tento zápis už se zbytek chystá spát, ti nejobětavější ještě rychle kontrolují svíčky a poté už všichni zalehnou a sní o zítřejším dni. Já bych měl také jít spát, protože zítra vyrážíme do skal.

 

Čtvrtek 22.7.

Dnes ráno opět několik obětavých jedinců vstávalo brzo a vyráželo do skal, tentokrát bylo na plánu lezení na Smrtce ale na její odvrácené straně. Ještě před odchodem jsme posnídali vynikající borůvkový koláč, tímto zápisem tak děkuji všem, kteří buď borůvky trhali nebo koláč pekli. Dnes bylo nataženo celkem 5 lan a aby účastníci nečekali, tak David ještě nachystal střelnice s vzduchovkou ze včera. Místní cesty byly o něco těžší než na přivrácené straně, a tak někteří členové museli opravdu bojovat o přelez, nakonec se ale všem povedlo přelézt to, na co se cítili, a tak jsme mohli vyrazit na oběd. Dnes si většina vybrala výborné lasaně a po krátkém poledním klidu jsme vyrazili na cyklo sjezd do Hrádku, kde se měla konat další tentokrát 5. olympijská disciplína, a to sledge hokej. Ano postupně přecházíme z olympijských sportů na ty z paralympiády, zřejmě vlivem přibývajících zranění… Už sjezd byl zajímavý, kde Terka se vyválela v blátě a Majda píchla. Poté už jsme se vrhli do hraní. Hrálo se sedíc na skateboardech a jiných boardech a pomocí dřevěných obraceček. Naše týmy bojovaly jeden s druhým, a tak po deseti napínavých a velice divácky zábavných hrách, kterým se ani menší zranění nevyhnuly, zvítězil překvapivě modrý tým, který zvítězil celkem 4x ze 4 zápasů. A díky tomu se dostal do vedení v celkovém hodnocení a vyšachoval tak dlouho vedoucí Asii. Nyní nás čeká dlouhý silniční výjezd až zpátky k naší chatě, téměř 6 km dlouhou cestu do kopce však statečně a kupodivu bez pomoci zvládli i ti nejmenší, a dokonce jsme si našli i táborového maskota toulavé mourovaté kotě, které si postupně získalo srdce nás všech. Poté jsme se mohli odebrat na večeři, kde tentokrát bylo na výběr mezi tousty a tortillami. Poté už jen krátká tipovačka a hurá spát, protože zítra opět vyrážíme do skal, tentokrát o něco vzdálenější skalní věž. V momentě, kdy píši tento deník už se zbytek chystá spát, aby byl v plné síle nazítra, kdy nás čeká nejenom lezení ale i noční program…

 

Pátek 23.7.

Dnes ráno opět několik obětavých jedinců vstávalo brzy a vyráželi do skal natahat lana. Dnes bylo v plánu lézt na Liberecké, další skalní věži tyčící se jen několik desítek metrů od Smrtky. Stěny zde byly zase o něco těžší ale zato, alespoň podle mě i hezčí. A tak vzhledem k různorodosti i kráse všech 6 natažených cest si všichni lezení velice užili, a to i navzdory častým pádům a olezeným rukám. Vedlejším defektem pěkného lezení však je, že se náš „trénink“ protáhl i do odpoledních hodin. Následoval oběd na chatě a pak dohrávání rozehraných turnajů v ping pongu a bludišti. Vzhledem k v tu dobu panujícímu horku, se pobyt venku mimo stín zdál jako by byl přímo za trest. Naštěstí v tu chvíli začínala další olympijská disciplína, během které se všichni mohli zchladit do sytosti a to skeleton. V této prazvláštní disciplíně jde o to dojet po břiše co nejdále po namočené plachtě. Ano, v podstatě jde o to zahrát si na lachtany a využít fyziku, ale k vašemu štěstí to nebude teď vysvětlovat. Každý mohl jet 2x a poté se zprůměrovaly umístění všech členů týmu a vítěz byl jasný. A tak jsme si dnes mohli poslechnout hymnu zeleného týmu. Následovalo rozdělání ohně a konzumování zbytků večeří z celého týdne: tousty, tortily, špekáčky a jiné. Poté už jsme se s ostatními vedoucími jali připravovat stezku odvahy. Svěřenci byly rozděleni na dvě skupiny podle úrovně stesky. Ti nebožáci, kteří měli tu drsnější variantu byli: Terka H., Terka V., Majda, Jonáš, Lukáš, Adam, Šimon a Štěpán, předpokládám že jejich pocity vám budou sděleny doma, a tak to vezmu jen zkrátka. Této skupince byla puštěna hororová nahrávka a pak beze světel, za znění táhlého vytí vlků a výbuchů petard bloudili lesem podél světélek. Vzhledem k překvapením, které stezku provázely se postupně z lesa ozývaly výkřiky hrůzy…

Poté už však, možná příliš brzy, byl konec a šlo se spát abychom zítra zvládli poslední olympijskou disciplínu, která rozhodne o všem, v momentě, kdy píši tento deník se zbytek chystá na poslední klání, kde se ukáže, kdo je nejlepší.

 

Sobota 24.7.

Dnes se díky bohu vstávalo o něco později, pravděpodobně vlivem včerejší ale i vlastně dnešní stezky odvahy. Hned po hromadném probuzení provázeném dvěma písněmi následovalo tradiční běhání koleček. Ale dnes si mohli jistí odvážlivci hodit oběma kostkami, které určily, kolik bude muset daná osoba běžet (1 kolečko = cca 300m). Takže se několika expertům podařilo naběhat téměř  přes 2 km. Poté, co onen kondiční běh skončil, byl čas na naši poslední společnou snídani. A poté to bylo tady, poslední 7. disciplína a to běh na lyžích. Jenže ne tak úplně normální běh, jak už jsem se jednou zmínil, postupně jsme přecházeli na sporty paraolympijské. A tak se v různých věkových skupinách postupně odebírali, alespoň obrazně, použitelné končetiny. První skupina běžela jen bez jedné lyže, druhá jen bez jedné ruky, třetí bez ruky a nohy a poslední kategorie, kategorie nejstarších běžela po slepu a bez nohy! Naštěstí bylo povoleno, aby nás „slepce“ někdo navigoval a my se tak nemuseli motat v kruhu. K mé a mého týmu velké smůle byl můj „běh“ spíše tragickou komedií a nakonec jsem skončil v houští. Dále už následovalo celkové vyhlášení, během kterého se modří vlivem přehršle špatných umístění v běhu propadli z prvního na čtvrté místo. Celkoví vítězové se tak stali překvapivě zelení z Austrálie, tento tým, kterému nevelel nikdo jiný, než Madla, obdržel krom zlatých medailí i výborný dort. Na druhém místě tak skončili černí, v těsném závěsu se žlutými a poslední i přes neutuchající snahu zůstali červení. A tak jsme se za znění jejich hymny pustili do poklidného úklidu a balení našich věcí. A poté už tu byl náš poslední společný oběd: pizza o průměru 60cm dle vlastního výběru pro každý tým. Poté možná až příliš názorné sfouknutí svíček naznačilo, že tábor je u konce.  Následovali už jen postupné odjezdy všech účastníků a dohady o tom, kdo bude hlídat ono toulavé kotě. V momentě, kdy dopisuji tento poslední zápis, už sedím doma, a už jen hořkosladce vzpomínám na zážitky a těším se na další roky. 

Naviděnou za rok milí čtenáři.

Matěj